2

Miniatury: Buchingerův dvůr

Buchingerův dvůr

 

     Večer na Churáňově divoce fouká, nárazy dosahují 27 m/sec. Zábradlí na ochozu se otřásá, na střeše to hučí.

     Krátká horečka, která mě odpoledne přepadla i se zimnicí, ustoupila. Zapálil jsem si solnou lampu, je zbarvená jak vycházející úplněk. Pošťák, který spí ve vedlejším pokoji, se o mě bál, stále byl připravený volat rychlou. Myslel, že se o mě pokouší už druhý infarkt.

     Chór větru mě léčí a brání před vnějším světem. Otepluje se i během noci a k ránu teplota stoupla na rovných 14 °C. Včera touhle dobou bylo něco kolem šesti stupňů.

 

***

 

     Loučím se se stanicí. Nejdřív ale musím vyčistit trychtýře u srážkoměrů. Každý den v nich nacházím nová a nová ptačí hovínka. Mají je na svědomí rehkové. Poletuje jich tu po okolí celá tlupa. Asi jsou to rodiče se skoro dospělými dětmi, které posilují křídla, než se vydají na pouť k jihu.

     „Nezvedenci!“ hrozím jim. „To nemůžete kadit jinde?“

     Ptáčci poletují ze sloupku na sloupek, tu se posadí na okraj pluviokolektoru, zase na meteorologickou budku, zakmitají narudlým ocáskem, udělají pár dřepů, vznesou se, vějíře křidélek jim prosvítí paprsky. Moje výhrady k jejich toaletě je nezajímají.

 

***

 

3     Slunce hřeje jak v létě. Scházíme s Ríšou po louce k Puchingerovu dvoru. Na svahu kvetou pupavy. Na jednom z těch květů sedí jak v aréně nehybný čmelák. Dole u chalupy teče do kamenného žlabu voda. Nabírám ji do dlaně a piju. Jak rychle hasí žízeň zemský pramen. Pak si sedám k hromadě dříví přikryté střechou z hadraplánu.

     Ríša obchází nízkou jablůňku. Hledá nějaký zralý plod. Po chvíli vstávám s pavučinou přilepenou na zádech.

     Ríša mi sděluje, že tahle chalupa patří dvěma babičkám. Teď tu nikdo není, ale všechno tu je upravené, čisté, louka je posečená.

     „Kdybys byl na ně hodnej, nechaly by tě tu bydlet,“ ukazuje mi Ríša na okno jakési kůlny.

     Dostat se tam není snadné, v cestě stojí ztrouchnivělý plot a záplava kopřiv a také ostružin. Nahlížím zaprášeným oknem dovnitř a opravdu, jsou tam dvě postele, kamínka, stolek. Kdybych sem zalezl, asi by mě už nikdo nikdy nenašel. Ale stejně bych tu dlouho nevydržel. Nakonec bych vylezl a alespoň z dálky bych pozoroval svět lidí, ke kterému neodvolatelně patřím.  

 

{gallery}vimperk/2017/09_zari/miniatura{/gallery} 

 

Text a foto: Roman Szpuk 

 


 

 

MINIATURY Romana Szpuka :

 

1. Uplakaný čert

2. Hrušky 

3. Vánoční vzpomínka

4. Co všechno ten nástroj dovede

5. Nešahej na ten sníh

6. Otto Hrdina

7. V údolí Losenice 

8. Pavoučice sněžná

9. Šla Kačenka podle vody

10. Vzpomínka na Krýmuse

11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

12. Letící oblaka

13. Pan Kodýdek

14. Cesta pulsu

15. Život a smrt

16. Deštníky

17. Poklady

18. Krucifixy

19. Velikonoční vejce

20. Koza v kapli

21. Kolečka vypálené trávy 

22. Boubínská noc

23. Ovečky

24. Bratři Kazarovi 

 25. Domov

26. Táta

27. David je fatalista

28. Noční bouřka na Boubíně

29. Fenka a okoun

30. Duha

31. Žluna

32. Rehabilitace

33. Bez střechy

34. Jako bílý šátek

35. Nepoučitelní

36. Dobršská brána

37. Hvězdy a psík

38. Malá ťapkající holčička

39. Zářijové plody 

 

{jcomments on}