1

Miniatury: Herwart a Empedokles

Herwart a Empedokles

 

     Ještě je tma. Stoupám s čelovkou na Boubín. Nad Basumským hřebenem svítí srpek měsíce. Jak se nořím do hory, mizí za smrky. Třpytí se jako orientální náušnice, pak postříbří kontury větví a ztratí se.

1     Severní cesta už je po vichřici Herwart volná. Teprve pod vrcholem objevuju spoušť, kterou tu poryvy větru způsobily. Kde ještě před třemi týdny stál hustý stinný les, prosvítá nyní volná obloha. Změť chvojí, vyvrácené kořeny, nebezpečně napružené kmeny a „věšáky“ zachycené svými odolnějšími sousedy hrozí na každém kroku. Jdu tiše. Skoro nedýchám. Musím si nacházet vlastní cestu, protože ta, na které znám skoro každý kámen, je neprodyšně zatarasena. Občas nacházím přímo uprostřed nejhorší zkázy stojícího osamělce, šťastlivce, ač nevím, jestli přežil proto, že byl na poryvy připraven, nebo ho jako zázrakem nejhorší náraz větru minul. Možná mě chce varovat, zvěstovat cosi zásadnějšího, než jen to, co mám na očích. „A utekl jsem toliko já sám, abych zvěstoval tobě,“ opakují se s železnou pravidelností slova přeživších z Jobových pohrom.

 

***

 

     Čím jsem výš, tím více svítá a sílí hučení větru, který se do mě na rozhledně vší silou opírá. Fouká od východo-severovýchodu. Mrzne, v propoceném tričku se do mě brzy dává zima, třebaže jsem si přes ně přetáhl svetr, který jsem kdysi našel na víku popelnice. Občas mě zasáhne odletující námraza.

     Alpy jsou zakryté pásem oblaků, ze kterých vyhlížejí jen špičky Dachsteinu. Udělám pár snímků stratokumulu, který leží v údolích a přetéká mezi Solovcem a Bobíkem k Zátoni. Kleť a Libín obkvétají oblačné příboje, pěna mlh se vzpíná do výše a opět padá. Čekám na východ slunce a pak se vydávám na zpáteční cestu. Teprve nyní vidím, kolik stromů nepřežilo Herwartovo běsnění. Leží všude okolo jednotlivě i v pásech, kde vichr jako by spustil neviditelné řetězy, a tam, kde se zaklesly o smrky, divoce jimi trhnul. Vývraty jsou mohutné hliněné vějíře ozdobené kameny. Dosahují až třímetrových výšek. Jako by se tu do vzduchu vylomily potrhané lopatky zemských mlýnů.

     Jaké to kulisy k nějaké katastrofické divadelní hře! Připomínají mi verše, které se zachovaly z díla předsokratika Empedokla: „Mnoho ze země vyrostlo hlav, jež bez krku byly, / nahé se toulaly paže, jež byly zbaveny plecí, / oči samotné bloudily, kterým zas chyběla čela. // Tvorové s dvojí tváří a s dvojí tu vznikali hrudí, / zrozenci z krav … z mužů, zčásti pak z žen a mající pohlaví stinné.“

 

***

 

     Co zrovna prožívají lidé tam dole pod hustou hladinou stratokumulu?

      Dozvěděl jsem se to až odpoledne. Potkal jsem před Teskem Ivoše Hraňa. „Dneska ráno nebylo v Lidlu k hnutí,“ hlásil mi hned. „Měli cukr v akci za deset korun. A rum taky. Půllitrovku za šedesát devět. Důchodci brali po pěti flaškách. Stála tam ženská patnáctá ve frontě. Prej od čtvrt na sedm. Těch aut, nákupní vozíky do sebe vrážely.“

 

 {gallery}vimperk/2017/11_listopad/miniaturka17_11{/gallery}

 

Text: Roman Szpuk

Foto: Roman Szpuk 

 

 


 

 

MINIATURY Romana Szpuka :

 

1. Uplakaný čert

2. Hrušky 

3. Vánoční vzpomínka

4. Co všechno ten nástroj dovede

5. Nešahej na ten sníh

6. Otto Hrdina

7. V údolí Losenice 

8. Pavoučice sněžná

9. Šla Kačenka podle vody

10. Vzpomínka na Krýmuse

11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

12. Letící oblaka

13. Pan Kodýdek

14. Cesta pulsu

15. Život a smrt

16. Deštníky

17. Poklady

18. Krucifixy

19. Velikonoční vejce

20. Koza v kapli

21. Kolečka vypálené trávy 

22. Boubínská noc

23. Ovečky

24. Bratři Kazarovi 

 25. Domov

26. Táta

27. David je fatalista

28. Noční bouřka na Boubíně

29. Fenka a okoun

30. Duha

31. Cestou z Najmanky na Radost

32.Žluna

33. Rehabilitace

34. Bez střechy

35. Jako bílý šátek

36. Nepoučitelní

37. Dobršská brána

38. Hvězdy a psík

39. Malá ťapkající holčička

40. Zářijové plody 

41. Buchingerův dvůr 

42. Pouť na Luzný

43. Jaké má oči? 

44. Nejmanka u Hrbu 

45. První sníh 

46. Úplňková noc

47. Jepice

 

{jcomments on}