Miniatury: Sarančatům sklaplo

Sarančatům sklaplo

 

     Na Najmance plyne jiný čas. Křivky slétají z plané třešně, jako loni loupou z podezdívky kamínky, aby si v žaludku rozmělnily semínka. Sýkorky jsou klidné, poskakují z větve na větev.

     cerna a bilaPod okapem se ve vaničce točí mrtví okřídlení mravenci. Teď tam skočilo saranče. Vylovil jsem nešťastníka, ale než ho donesu stranou, vyskočí mi znovu z dlaně a je zpátky ve vodě. Znovu ho vylovím, teď už je opatrné, má tykadla slepená vodou.

     Opodál létá samička pestřenky z jednoho květu krabilice zlaté na druhý. Vytrvalý sameček krouží za ní, nad ní, jakmile pestřenka usedne, už je u ní, ale ona se nedá, letí dál. U třetího květu už to samečka přestane bavit a letí si po svých.

 

***

 

     Konečně se blíží bouřka. Ale zasáhne nás jen svým okrajem. Vítr žene modrý kouř po louce, s lesem se poštěkal, napnulo se lano a bílá plachetnice kumulu se nahnula. Sarančatům na chvíli sklaplo. Začíná pršet a tak se sprchujeme a zároveň u ohně hned sušíme. Z trenýrek se nám kouří. Déšť však nepronikne ani na dno lesa. Jen z okapu teče ta trocha užitkové vody.

 

 

Konečně bouře –

peru si pod okapem

zpocené tričko.

 

***

 

     Jdu po louce u Pasek. Horký vánek v plném slunci víří hustý porost pcháče, chmýří víří výš a výš. Činí se i odkvétající vrbovka úzkolistá. Těch borůvek všude. Ale v horku se mi do sběru nechce.

     Večer si synkové vyrábějí indiánskou saunu. Přinesou pod igelit žhavý kámen, vlezou si rychle dovnitř, polévají ho vodou, já z vnějšku utěsňuju jejich nepříliš dokonalý stan. Tu se zevnitř ozývá křik. Shora se klukům spustil přímo před tvář ohromný křižák. Jak se asi cítí pavouk v sauně?

     V noci sedíme u ohně. Nad lesem vykvétá oblak svitem měsíce. Pod ním stále hoří Mars. Píšu si čtyřverší:

 

Dorůstá luna jak modlitba zvolna,

nehodlá čekat blouznivec,

nezralý plod si potají trhá,

nebude dovršen úplněk.

 

***

 

     Ráno sedím před obchodem na Nových Hutích. Přijíždí pohledná babička s vnučkou ve sporťáčku. Malá už z dálky na mě ukazuje.

     „Hačá!“ rozumím ji.

     „Hačám,“ směju se a pozvedám na pozdrav lahváče.

     „Ne. Ona říká Jarda,“ opravuje mě babička. „Volala už z dálky: Jarda! Kohokoliv doma potká s šedivými vousy, je to Jarda, strejda. To není Jarda, říkám jí. Ten sedí v hospodě. A co tam dělá?“ obrací se babička k malé.

     „Bumbá,“ ukazuje malá, jako by si nahýbala z půllitru. 

     „Ano, chodí tam denně,“ dodává babička. „Vrací se upravenej.“

 

***

 

     Sjíždím po silnici do údolí Vydřího potoka. Na jednom stromě je srdíčko s fotografií dvou mladých lidí. Jejich život tu vyhasl 4. 8. 2016. Na mohutném kmeni chybí kůra. A strom pohlédl pod sebe a zaplakal.

     Chlapec se na fotografii sebevědomě směje, dívka má trochu melancholický pohled. Dívám se jim do očí. Kam se poděly jejich plamínky? Člověku zabolí srdce. Umřeli v době, kdy se měli rádi? A co by je v životě čekalo?

     Utěšuju se vyjmenováváním, čím vším by ještě mohli projít, deziluzí rozpadajícího se vztahu, závislostmi, depresemi, pocitem zbytečnosti na prázdném nástupišti, ze kterého odjel i poslední vlak, ve staří třeba rakovinou, dlouhým umíráním na eldéence s Alzheimerem. Není někdy lepší umřít včas? Je však člověk v plném štěstí, a tak mladý připraven na smrt?

 

***

 

     Máchám si kotníky v pramínku, co vyvěrá pod Najmankou. Voda je tak studená, že mi jdou nohy do křeče. Stéká do Vydřího potoka, ten se pak vlévá do Vltavy v Borových Ladách. Ty stojíš v sousedním horském údolí v proudu Otavy, která teče jinudy. Vybíráš si pěkné kameny pro svůj dvorek. Představuju si, jak si tam s tebou prohlížím placáky a valouny. Těch barev, toho mramorování, žilkování, zrnění a třpytu. Támhle ten je pěkný. A tamten taky… Ale naše řeky, Otava a Vltava, se stékají až pod Zvíkovem. Ach, jak je to daleko…

 

***

 

Pod nápisem

nesahat, jsou rozbité,

visí kyvadlo.

 

Uprostřed lesů –

všechny zelené mám už

polámané.

 

 {gallery}vimperk/2018/08_srpen/maniatursarancatum/{/gallery}

 

 

 

 

 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2018 : 

 

1. Loučení s Friederike

2. Krátká zastavení   

3. Oheň tání 

4. Nesouvislý dialog  

5. Něžné objetí

6. Mráz a srdce

7. Tichá křídla

8. Co si myslí planety 

9. Bezejmenný potok 

10. Pouť okolo andělky 

11. Město je jiné 

12. Osamělci 

13. Staří a mladí 

14. Zpáteční cesta 

15. Chodím furt v pantoflích 

16. Toto místo 

17. Celé jaro  je erotické  

18. Na Brantlové dvoře

19. Socha Rodina 

20. České středohoří a Šumava 

21. Hýlové a blesk  

22. Bělásek a děti  

23. Omývání barev 

24. Bolest křídel  

25. Slunovratova noc 

26. Květina nezradí svůj květ

27. Barvy čaje  

28. Ještěrčin osácek 

29. Střet dvou vášní 

30. Zatmění  

31. Pavlínka

32. Perseidy 2018

 


 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2017 :

  

1. Uplakaný čert

2. Hrušky 

3. Vánoční vzpomínka

4. Co všechno ten nástroj dovede

5. Nešahej na ten sníh

6. Otto Hrdina

7. V údolí Losenice  

8. Pavoučice sněžn 

9. Šla Kačenka podle vody

10. Vzpomínka na Krýmuse

11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

12. Letící oblaka

13. Pan Kodýdek

14. Cesta pulsu

15. Život a smrt

16. Deštníky

17. Poklady

18. Krucifixy

19. Velikonoční vejce

20. Koza v kapli

21. Kolečka vypálené trávy 

22. Boubínská noc 

23. Ovečky

24. Bratři Kazarovi  

25. Domov

26. Táta 

27. David je fatalista

28. Noční bouřka na Boubíně 

29. Fenka a okoun 

30. Duha 

31. Cestou z Najmanky na Radost 

32.Žluna 

33. Rehabilitace 

34. Bez střechy

35. Jako bílý šátek 

36. Nepoučitelní

37. Dobršská brána 

38. Hvězdy a psík 

39. Malá ťapkající holčička 

40. Zářijové plody 

41. Buchingerův dvůr  

42. Pouť na Luzný 

43. Jaké má oči?  

44. Nejmanka u Hrbu  

45. První sníh  

46. Úplňková noc 

47. Jepice 

48. Herwart a Empedokles 

49. Dálky na dosah 

50. Lidská zima

51. Gráve Gabréta 

52. Flöhturm 

53. Blízkosti opuštěných

 

{jcomments off}