Miniatury: Město je jiné

Město je jiné.

 

     Po delší době jsem se octl v Praze cestou na autorské čtení až do Kopřivnice. Hlavní nádraží je plné lidí. Tady tomu nebývá jinak, přesto mám z mnoha postav u tabule příjezdů a odjezdů závratě.

mesto jine     Jakási dívka sedí u klavíru. Instinktivně kolem ní kroužím, čekám, že mě její prsty tápající v klávesách, odvedou chvíli do jiného světa. Přes rameno má hozenou kabelku, na ní připíchnuté různé cetky, rudé srdíčko, koníka, stříbrnou kytaru. Dlouhé vlasy si přehodila přes šálu. Hraje Nuvole Bianche od Ludovica Einaudiho. Moc jí to nejde, zkouší to znovu a znovu, přesto mi ta hudba vhání slzy do očí.

     Na perónu prší. Přijíždí vlak, několik vystupujících šlápne do louže a dotčeně či překvapeně se po ní ohlédne. Ke vzdáleným střechám míří hejno holubů, zaplétá se do dvou ramen obrovských jeřábů, které se otáčejí se svými náklady každé jiným směrem, ramena se míjejí jak rafije svou hodin měřících jiný čas.

     Ti, co se mnou čekají na spoj na Moravu, se ukrývají před deštěm pod střechou, milencům však déšť nevadí. Krásná černovláska v kožených kalhotách se vine k mladému muži a listuje mu koketně v límci.

 

***

 

Má milá, když jsem odjížděl z Kopřivnice, mrzlo. Ležel nový sníh a ledový vítr hnal po perónu sněžný písek. Zahlédl jsem v čekárně, v rohu přístřeší bez dveří, bez oken hromadu hadrů. Nahlédl jsem zvědavě dovnitř. Spal tam přímo na mrazu bezdomovec. Ležel na holém betonu schoulený a narvaný až v rohu, temně chrápal, u nohou měl zmuchlanou deku z umělého kožíšku, snad se mu říká beránek. Nohy skrčil až k břichu, z vyvrácené hlavy, opřené o zeď, se mu svezla flákota čepice. Rád bych ho přikryl, jako tys přikryla mě, když jsem dospával po naší poslední promilované noci. On neměl nikoho, kdo by ho přikryl. Jak je to gesto prosté, ať už jde o jarní pole, jemuž sněhová přeháňka ještě jednou přitáhne pod bradu bílou duchnu, nebo o dítě, které večer zahřívá jeho maminka, nebo o umírajícího, na kterého si vzpomene řádová sestra, sama, tak sama. Chtěl jsem tedy bezdomovce alespoň přikrýt tím beránkem, ale nakonec jsem ho nepřikryl, protože jsem se bál, že se probudí a lekne se.  

 

Text a foto: Roman szpuk 

 

 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2018 : 

 

 

 

1. Loučení s Friederike

 

2. Krátká zastavení  

 

3. Oheň tání 

 

4. Nesouvislý dialog 

 

5. Něžné objetí

 

6. Mráz a srdce

 

7. Tichá křídla

 

8. Co si myslí planety 

 

9. Bezejmenný potok 

 

10. Pouť okolo andělky 

 

 


 

 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2017 :

 

 

 

1. Uplakaný čert

 

2. Hrušky 

 

3. Vánoční vzpomínka

 

4. Co všechno ten nástroj dovede

 

5. Nešahej na ten sníh

 

6. Otto Hrdina

 

7. V údolí Losenice 

 

8. Pavoučice sněžná

 

9. Šla Kačenka podle vody

 

10. Vzpomínka na Krýmuse

 

11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

 

12. Letící oblaka

 

13. Pan Kodýdek

 

14. Cesta pulsu

 

15. Život a smrt

 

16. Deštníky

 

17. Poklady

 

18. Krucifixy

 

19. Velikonoční vejce

 

20. Koza v kapli

 

21. Kolečka vypálené trávy 

 

22. Boubínská noc

 

23. Ovečky

 

24. Bratři Kazarovi 

 

 25. Domov

 

26. Táta

 

27. David je fatalista

 

28. Noční bouřka na Boubíně

 

29. Fenka a okoun

 

30. Duha

 

31. Cestou z Najmanky na Radost

 

32.Žluna

 

33. Rehabilitace

 

34. Bez střechy

 

35. Jako bílý šátek

 

36. Nepoučitelní

 

37. Dobršská brána

 

38. Hvězdy a psík

 

39. Malá ťapkající holčička

 

40. Zářijové plody 

 

41. Buchingerův dvůr 

 

42. Pouť na Luzný

 

43. Jaké má oči? 

 

44. Nejmanka u Hrbu 

 

45. První sníh 

 

46. Úplňková noc

 

47. Jepice

 

48. Herwart a Empedokles

 

49. Dálky na dosah 

 

50. Lidská zima

 

51. Gráve Gabréta

 

52. Flöhturm

 

53. Blízkosti opuštěných

 

 

 

{jcomments on}