vimperk,jižní čechy,regionální zpravodajství,šumava

ŽIJÍ MEZI NÁMI: Jaké to je, když se ve Vimperku zamiluje bílá holka do černého kluka?

Příběh těchto dvou mladých lidí, to není žádná červená knihovna. I když začátek tak skoro vypadá - byla to láska na první pohled, mají se rádi už 14 let a vychovávají spolu dvě krásné děti. Když ale Radek s Martinou zabrousí na některé části jejich života, běhá mráz po zádech. Za všechny peripetie může Radkova barva pleti. Je totiž Rom. Zatímco Martina je bílá.

„Mám dva bratry a jednu sestru, když jsme slavili manželčiny třicetiny, dostali jsme v Calypsu tak na hubu za to, že jsme cikáni, že jsem bráchovi musel vytahovat zapadlý jazyk," vypráví Radek Kantor.

Ale nepředbíhejme a začněme pěkně po pořádku.

Radek Žiga a Martina Kantorová se seznámili, když jemu bylo osmnáct a jí o dva roky více. Martina dělala servírku v jednom vimperském baru. „Měli jsme tam nějakou oslavu a Martina se zeptala, jestli je tu někdo, kdo umí hrát na kytaru. Potom jsem pro ni hrál celý večer," vzpomíná s úsměvem Radek. Byla to láska na první pohled.

Hned potom ale poprvé a v žádném případě ne naposledy sehrála v jejich vztahu důležitou úlohu rasová diskriminace. Do baru, kde Martina obsluhovala, začali mít Romové zakázaný vstup. Ona sem ale svého Radka dál pouštěla. Kvůli tomu měla problémy nejen ona se svými nadřízenými, ale také Radek s ostatními Romy. „Všichni cikáni mi záviděli, protože jsem tam na rozdíl od nich mohl," směje se dnes Radek.

Po čtyřměsíční známosti se brali. Její rodiče byli zásadně proti. Nelíbila se jim Radkova barva pleti a rozhodně v sobě svoji nespokojenost nedusili. „Dali mi vybrat buďto oni, nebo Radek," vypráví sympatická blondýnka. Martina šla za hlasem srdce.

Když se brali, nechtěli jít její rodiče ani na obřad. Nakonec jim to ale nedalo a přišli. A dnes na Radka nedají dopustit. „Mají ho možná radši než mě," říká v žertu Martina.

Škola základ života

Radek pochází z nedalekých Bořanovic. Jeho rodiče se sem přestěhovali ze Slovenska a celý život pracovali v místním JZD. Jiní Romové v Bořanovicích nebydleli. „Dalšího cikána jsem viděl, až když jsem šel do Vimperka na základku," vzpomíná Radek.

Oba jeho rodiče od narození všem svým čtyřem dětem vštěpovali lásku ke starším i svým partnerům, to, že škola je základ života a hlavně, že bez práce nejsou koláče.

A povedlo se! Všichni Radkovi sourozenci jsou šťastně ženatí a vydělávají si poctivou prací. „Jeden brácha stejně jako já řídí kamion. Druhý podniká ve stavebnictví," přibližuje. Všichni si vybrali za své životní partnery protějšky bílé pleti.

Problémy měl, když sháněl práci. „Vždycky jsem říkal, ať mi řeknou na rovinu, jestli mám čekat, že práci dostanu, i když jsem cikán," říká Radoslav Žiga.

Totéž tvrdí i Martina, která po svatbě přijala jméno manžela. „Jméno Žigová mi pravidelně zavíralo všechny dveře," uvádí Martina. Velká změna nastala poté, co se oba přejmenovali na Kantorovi. „I přes barvu pleti se na mě lidi dívali úplně jinak," uvádí Radek, který pak pracoval v kovárně, na pile, či v bývalé Tesle.

Bráchu málem zabili

Nadávek na to, že je cikán, si užil víc než dost. Nejhorší zážitek se váže k oslavě třicátých narozenin jeho manželky. Vyrazili i se svými sourozenci na známou diskotéku Calypso. Radek chtěl ženu překvapit a na oslavě nešetřil. Špunty od sektu létali vzduchem. „Ááá dneska se fasovaly dávky!" Slyšel Radek Kantor, když šel na záchod. Hned potom se strhla bitka, do které se po chvíli zapojila celá diskotéka. „Nejstaršího bráchu zmlátil vyhazovač tak, že jsem mu musel vytahovat jazyk," rozčileně gestikuluje Radek.

Možná i pod dojmem tohoto zážitku se nepodíval na sobotní mítink Dělnické strany sociální spravedlnosti. Teď ho to mrzí. Mrzela ho i slova starosty Petráška, kdy místní Romy vyzval, aby v sobotu raději nikam nechodili a neprovokovali. „Nevím proč, jsem tady doma, chodím do práce a platím daně, tak proč bych se měl někde schovávat," kroutí hlavou.

„Rozhodně se nestydím za to, že jsem cikán," říká. Druhým dechem ale dodává, že nesnáší ty, kteří se nesnaží hledat práci a nechovají se tak, jak by měli. Je jedno, jestli bílý nebo černý.

Martina a Radek spolu vychovávají dvě holky. Mladší Nelinka je bílá. Starší – třináctiletá Nikola má snědou pleť. „Už si také vyslechla pár narážek, i proto jsme si změnili jméno, aby neměla problémy, uvádí Radek. „Snažím se dobře učit, s každým vycházím a nemám žádné nepřátele," vypráví Nikola.

Oba manželé se dlouho rozhodovali, jestli redaktorce www.vimperk.eu rozhovor poskytnou. „Nechci, aby si někdo myslel, že si chci jen zajistit alibi. Nechci, aby si lidi mysleli, že se chci ukázat jako nějaký dobrý cikán. Já nesnáším lidi, kteří se neumějí chovat. Ať je bílý, nebo černý. Kašlu na řeči o přizpůsobivých a nepřizpůsobivých. Já se chovám přirozeně a nikdy jsem se nepřizpůsoboval. Ať dělám, co chci, tak stejně nezapadnu. Pro bílý nejsem dost bílý, pro cikány zase dost cikánský. Už jsem si zvyknul na to, že žiju svým životem a nestarám se o nikoho. Ani o černý, ani o bílý," uzavírá Radek Žiga, pardon Radek Kantor.

Text a foto: Lenka CIMRMANOVÁ, vimperk.eu