vimperk,jižní čechy,regionální zpravodajství,šumava

Komunita ale propagovala návrat k přírodě, její členové společně hledali smysl života a odpovědi na základní filozofické otázky. Na dalších řádcích si můžete přečíst rozhovor s jejím provozovatelem, lesníkem, milovníkem Šumavy a také trochu podivínem Petrem Martanem.

Petře, už je to 10 let co jsi ve Čkyni založil Komunitu pro duchovní rozvoj. Přibliž čtenářům čím se tvá komunita za tu dobu zabývala?

Provozovala multikulturní centrum. Základem byla páteční čajovna, kde se lidé setkávali v prostředí bez alkoholu, kouření, drog, s hudbou a symboly prospívajícími duševnímu zdraví. Na závěr večera se pořádalo občanské setkání zvané „Duhový kruh", což byla veřejná debata k filozofickým i společenským otázkám. Témata si volili návštěvníci, kteří se mohli zúčastnit i společné meditace, zpěvu či hry na primitivní hudební nástroje. Od r. 2006 organizace vydává několik publikací ročně.

Zkus přiblížit i historii členské základny.

Komunita pro duchovní rozvoj má právní formu obecně prospěšné společnosti (o.p.s.) a ta ze zákona nemá žádné členy. Nesdružuje občany, ale je založena k poskytování služeb. Má však správní a dozorčí radu a výkonného ředitele. Místo členské základny má o.p.s. své příznivce a zájemce o poskytování služeb. Do r. 2009 mezi ně patřili ti, kteří hledali smysl života, odpovědi na základní filozofické otázky, ale i ti, kteří právě prožívali období osobní transformační či duchovní krize. Čajovnu také navštívilo mnoho dětí a dospívající mládeže.

Na co jsi za dobu její historie osobně nejvíce pyšný?

Tak s pýchou pomalu, ta patří mezi méně ctnostné lidské projevy. Dnešní svět je o tom být úspěšný a na to jsou lidé pyšní. Jsi-li úspěšný, potom máš všechno: zařízený dům vším, co je běžné, auto, dovolenou kdesi, nadstandardní lékařskou péči a cokoliv co potřebuješ. To však není můj případ. Kdo chce založit neziskovku – chce-li být úspěšný – měl by se smířit, že bude pracovat třeba za polovinu minimální mzdy. Ani tito lidé nemohou pracovat za tak málo. Potřebují „zaplatit" alespoň vděkem zákazníků a veřejným uznáním.
Ale abych se vrátil k položené otázce: Za největší osobní úspěch považuji to, že jsem dovedl vystoupit ze životního stylu, na který je potřeba ten výše zmíněný úspěch proto, abychom se cítili šťastní a naplnění. S tím u mne přišla i změna hodnot, mohl jsem si dovolit žít více pro ideály, nevidět jen realitu, hledat a vnímat duchovní rozměr života. To jsem však nepovažoval za konečnou a za úspěch. Chceš-li, jsem pyšný na to, že jsem se po létech z této sféry dokázal vrátit zpět a stal se poetickým realistou, reálným filozofem, lesníkem a politikem. Mám zato, že jsem za takový příklad mohl sloužit pro Komunitu a tím vyjadřovat, jak má probíhat duchovní rozvoj člověka.

Ve Čkyni jsi známý jako provozovatel čajovny. Proč jsi s ní skončil?

Čajovna a s tím spojená čajová kultura i prodej potravin v kategorii zdravá výživa a biopotraviny, byl odraz tehdejších změn ve vědomí lidí a jejich hledání nových hodnot. Bylo to součástí hnutí zvaného „Nový věk", jehož ideály oslovily mnoho lidí, aniž by si uvědomovali, že k nějakému proudu patří. „Nový věk" jako hnutí za návrat k přírodě, skončil. Takové období, provázené nadšením významné části obyvatel, přichází asi jednou za sto let. Lidé si uvědomili, jak se vzdálili od přírody a chtěli něco udělat pro návrat. Tomu se nevyhnula ani Čkyně. Nabídka byla vyčerpána, zájemců ubývalo.
To však nebylo všechno, co mě vedlo ke uzavření čajovny. Lidem, kteří vyznávali stejné ideály, jsem se vzdaloval. Rozhodně jsem si nepředstavoval, že „návrat k přírodě" znamená opovrhovat hospodářem a kulturní krajinou, nechat uschnout lesy Šumavy apod. Nepředstavoval jsem si, že to znamená nevidět krajinu jako živitelku, vymýtit ovocné stromy a kupovat banány, napojit se na plyn z Ruska a fandit divočině. No a tak jsem skončil s čajovnou.

Čím se teď osobně nejvíce zabýváš? Co Tě živí?

Poradenskou, vzdělávací a propagační činností v lesnictví. Píši knihy a letáky, pořádám odborné semináře a informační stánky k šumavské problematice. Jsem poradce v lesnictví. Nebo připomínkuji návrhy zákonů a snažím se je vysvětlovat poslancům a senátorům (např. nyní o NP Šumava), jsem tím i malým lobbistou.

Co má komunita v plánu do budoucna?

Pokračovat v dosavadní propagaci lesnických principů – jako cesty k posilování hodnot venkova a zastavení pokračování devastace lesů NP Šumava. Vydavatelskou a propagační činností bychom chtěli bránit šumavskou kulturní krajinu před zelenou ideologií. Co se týká Čkyňska, tak pokračuji v badatelské činnosti o novodobé historii pro budoucí literární zpracování.

Nedávno si vydal i novou knihu o Šumavě. Mohl bys nám přiblížit její obsah?

„Suchá opona Šumavy" je nejen název nové knihy, ale i příměr výsledku dvacetileté existence NP Šumava. Představuje 41 kilometrů dlouhé území suchých a holých lesů v šíři 1 až 3 km kolem státní hranice s Bavorskem a Rakouskem. Přináší informace o stavu lesů a to, že tato kauza již není odborným problémem, ale problémem politickým, ideologickým a duchovním. Tedy Komunita pro duchovní rozvoj, o.p.s. jako vydavatel nadále působí v rozměru svého názvu. Nejde o žádnou „agitku". Jde o burcující dílo, které přináší mnoho argumentací a prosbu k lidem, aby svým občanským postojem pomohli zastavit násilí na lesích.
Kniha je pro vážné zájemce a občany Čkyně zdarma k vyzvednutí v sídle o.p.s., Čkyně 197, nebo na tel. 732 373 448.

Lenka CIMRMANOVÁ