vimperk,jižní čechy,regionální zpravodajství,šumava

Představujeme Vám nový projekt vimperk.eu a sumava.eu.Seriál s nekonečným množstvím informací. Sami si budete říkat o další pokračování. Možná i Vy budete hrát hlavní roli.

Ptáte se, kde na to ti podnikatelé vzali? Kdo jim pomohl v začátcích? Jak dlouho se čeká na úspěch?
Mohu i já začít podnikat? Co k tomu potřebuji? Je Vimperk příhodným místem pro podnikání?

Na všechny tyto otázky a ještě na mnoho dalších Vám vimperští podnikatelé rádi odpoví.
Náš nekonečný seriál začínáme s již dlouholetým podnikatelem panem Marouskem.

Když máte vyjmenovat restaurace ve Vimperku, téměř stoprocentně neopomenete zmínit restauraci pana Marouska. Jiří Marousek provozuje ve Vimperku svou restauraci AMA v Pražské ulici už téměř dvacet let. Stejně vytrvalých restauratérů ve Vimperku není moc. Za tu dobu si u něj hosté objednali tisíce jídel. Nejčastěji to byl asi smažák, který je podle něj naše národní jídlo. Nebo svíčkovou či steaky, kterou zdejší kuchaři umí udělat, až se oblizují za ušima i ti největší fajnšmekři. Podle Jiřího Marouska je ale dnes rozhodujícím faktorem při objednávce hlavně cena. „Dnešní trend je spíše užší nabídka, častěji obměněná. My nabídku ale stejně nemůžeme moc měnit. Za ta léta máme stálé hosty, kteří už mezi dveřmi ví, co chtějí, a to se zásadní změny v jídelníčku dělají jen těžko," doplňuje Jiří Marousek, majitel restaurace.

Pane Marousku, proč jste vůbec začal podnikat?

Po revoluci se zrušilo mé pracoviště z důvodu privatizace, tak jsem odešel pracovat do Německa. Po čtyřech letech dojíždění do práce od rodiny jsme se rozhodli, že si zařídíme vlastní restauraci, abychom si zajistili práci. A s ohledem na rodiče raději ve Vimperku než v Č. Budějovicích, kde jsme bydleli.

Vy provozujete restauraci v Pražské ulici a bufet v Městském kulturním středisku. Zapomněl jsem ještě na něco?

Ne, nezapomněl. Bufet provozujeme, i když to je jen velice okrajová záležitost.

Proč jste si vybral právě pohostinství?

V době, kdy jsme se rozhodovali co dál jsem měl deset let praxe v hotelu v Č. Budějovicích a čtyři roky v Německu, kde jsem nasbíral další zkušenosti. Manželka k tomuto oboru měla vztah od mládí a v době studií na střední škole o prázdninách vypomáhala v restauracích a výrobnách. Navíc je i vyučená kuchařka.

Můžete zavzpomínat na svoje začátky?

Záčátky nebyly vůbec jednoduché, protože jsme se pustili do rekonstrukce zdevastovaného domu v Pražské ulici. Nechali jsme si vypracovat projektovou dokumentaci a ekonomicky rozbor a na to padly všechny naše úspory. Naivně jsme si mysleli, že sehnat úvěr bude snadná záležitost... Kontaktovali jsme několik peněžních ústavů v prachatickém okrese a od jednoho z nich jsme dostali příslib úvěru. Stavební firma začala přípravné práce a místo smlouvy o úvěru přišlo zamítnutí. Sen o penzionu se rozplynul. A začínalo se znovu. Anabáze po bankách, tentokrát už po celém kraji. V každém ústavu jsme vyfasovali spoustu tabulek a platili jsme další a další ekonomické propočty. Dokonce jsme narazili i na podvodníky. Když jsme vraceli zpracované tabulky peněžním ústavům, dostávali jsme stále stejnou odpověď- na restaurace nepůjčujeme, jsou rizikové. Asi po roční anabázi jsme přesto úvěr získali, i když za šibeničních podmínek. Když jsem tyto podmínky líčil svému šéfovi v Německu, řekl, že za takových podmínek se vůbec nedá začít podnikat. No, zkrátka jsme šli do toho a za podpory celé rodiny jsme restauraci postupně vybudovali.

Žádali jste někdy příspěvek z fondů evropské unie? Podařilo se?

Ne, nežádali.

Myslíte, že je Vimperk dobré místo pro podnikání? Nebo ještě lépe pro podnikání v pohostinství?

Když spočítáte restaurační zařízení ve Vimperku, porovnáte s počtem obyvatel (což už mnoho lidí udělalo), podíváte se kolik je zde pracovních příležitostí, kolik lidí dojíždí za prací a za kolik v průměru pracují ti, co tu zbydou, tak musíme vidět, že je to „malé" dobrodružství. Ale musím říct, že kdybychom to dělat nechtěli, tak to raději zabalíme. Jenže práce s lidmi a pro lidi je těžká, ale také velice zajímavá. Hlavně když se vám vrací lidé po mnoha měsících a letech, stávají se z nich tak trochu rodinní přátelé. Stačí si jen vzpomenout na to, jak k nám začaly chodit maminky s kočárky, a dnes jsou ty děti větší než my.

Neměl jste během té doby, co podnikáte, potíže s konkurencí? Našel se někdo, kdo vám házel klacky pod nohy?

To snad ani ne. Od začátku jsme dělali práci, která nás bavila, dělali jsme ji poctivě a jak nejlépe jsme uměli. Nikomu jsme nechtěli škodit a chceme věřit, že ani konkurence nechtěla škodit nám. Vždycky se najde někdo, kdo Vám nepřeje a závidí (i když není co). Ale znáte to. Jsou to většinou ti, kteří neví, co to obnáší, a oddělají si svých osm a půl hoďky.

Jaký okamžik byl pro vás nejhorší?

No, víte, nejhorších okamžiků bylo víc. Zvláště v začatcích, když jsme spláceli první úvěr. Věčně chyběly peníze. Nezapomenu, jak jsme museli synovi prodat počítač, na který si sám vydělal, abychom mohli dát zaměstnanci výplatu.

Určitě se ale našly i nějaké veselé okamžiky. Použiji slova klasika a požádám vás, jestli byste nemohli našim čtenářům říct nějakou veselou historku z natáčení.

Veselých příhod je mnoho, třeba jsme se hodně zasmáli, když krátce po otevření přišel host z minulého večera a chtěl zavolat policii, protože mu údajně před naší restaurací ukradli auto. Policie po krátkém vyšetřování zjistila, že si auto zaparkoval před jiným podnikem (smích).

Jaká je specialita vaší kuchyně? Na čem si u vás hosté nejvíc pochutnávají?

Jsme klasická restaurace, z čehož vyplynul i název „Classic", který se však neujal. Nabízíme klasickou českou kuchyni a občas kuchař zalistuje i ve stoletých kuchařkách a pak podle nich vaříme nabídky. Mezi hosty jsou oblíbené zejména steaky, ale i třeba svíčková, kterou naši kuchaři umí znamenitou.

Co naopak nejčastěji objednávají?

Přece české národní jídlo. A pozor – už dávno to není vepřová, ale „smažák" (smích)

Můžete nám nabídku vaší restaurace popsat? Co všechno svům hostům nabízíte? Rauty? Svatby? Oslavy? Recepce?

No vlastně všechno. Podle toho, co si lidé a firmy objednají. Nemáme sice tolik prostoru, takže hromadné akce asi do 35 osob, ale rauty děláme i mimo restauraci, dokonce jsme je dělali i v Praze, Blatné a jinde.

Provozujete restauraci celou řadu let. Měnily se například chutě vašich hostů? Objednávají si dnes lidé něco jiného, než třeba před deseti lety?

Víte, ono to snad ani nesouvisí s chutěmi, ale s penězi. Lidé si dnes vybírají jídla podle ceny. Faktem je, že od začátku jsme se snažili mít jídelníček hodně rozsáhlý, abychom mohli vyhovět všem možným požadavkům, ale to je velmi náročné na kuchyňský personál, a tím pádem i méně ekonomické. Dnešní trend je spíše užší nabídka, častěji obměněná. Jenže tím, že už máme za ta léta stálé hosty, kteří už mezi dveřmi ví, co chtějí, se nám zásadní změny v jídelníčku dělají jen těžko (smích). Pan Pohlreich by nám to asi „sepsul" (smích).

Jak byste popsal vašeho obvyklého, typického hosta? Je to rodina z Vimperka? Nebo turista z Prahy?

Náš host? No to je těžké. Během týdne, a to hlavně přes den, jsou to především místní a tzv. cesťáci. O víkendu chodí hlavně rodiny z Vimperka, ale i turisté. Bohužel hodně ubyli hosté ze zahraničí.

Už se k vám přišla navečeřet či naobědvat nějaká celebrita? Těch muselo být hodně!

Nevím, jestli je jich hodně, ale několikrát u nás byl třeba bývalý ministr Kočárník, Ambrozek, krajský hejtman Zahradník, z kultury například pan Troška, kapela Ivana Mládka, zpěvák Petr Rezek. Velmi si považujeme, že u nás byla i Kateřina Neumannová a Terezka Huříků.Někdy ani nevíte, kdo k vám zavítá, oni se význační hosté nepředstavují...jen když odcházejí, vidíte, že s sebou mají ochranku.

Jak často otevíráte bufet v MěKS? Vyplatí se vůbec ho otevírat? Má to smysl?

Bufet otevíráme vždy před akcemi, podle požadavků MěKS, nebo organizací, které něco pořádají. Teď to bude například Svaz invalidů. A jestli se to vyplatí, to raději neřešíme. Je to služba pro lidi. Jenže je smutné, že sem chodí čím dál méně lidí. Byla zde řada pěkných pořadů, a když se pak v hledišti krčí dvacet diváků, je to smutné. A to nemyslím kvůli bufetu, ale vůči účinkujcím.

Co byste vzkázal lidem, kteří se ve Vimperku snaží podnikat, snaží se vytvářet pracovní mista. Snaží se dělat něco pro Vimperk? Kdo vytváří ve Vimperku pracovni místa, zaslouží pochvalu, zvláště dnes v době krize.

Není legrace pracovní místo vytvořit a hlavně na něj vydělat. Ale musíme se o to pořád pokoušet, protože pokud budou lidé za prací dojíždět, odchází z města i kupní síla.

Otázek bylo více než dost. Ale přece jen se zeptám. Je ještě něco co byste chtěl čtenářům www.vimperk.eu na závěr sdělit?

Jelikož je začátek roku, tak bych všem čtenářům popřál pevné zdraví, vzájemné tolerance a mnoho příjemných chvil strávených v naší restauraci.

Malá poznámka na závěr: Možná jste si všimli na hlavní straně vimperk.eu upoutávky na novou soutěž o ceny, kterou odstartujeme v pátek 3.2. od 18:00. V malém předstihu už můžeme napsat, že vítěz kvízu vyhrává večeři pro dvě osoby v hodnotě pěti set korun právě v restauraci AMA.

(jr,ld)