Sobotní večer na pódiu MěKS Vimperk patřil Janě Beránkové – klavíristce, která právě úspěšně dokončuje studium na českobudějovické konzervatoři a současně je nejúspěšnější klavíristkou v celé historii vimperské hudební školy od jejího založení (v roce 1949). Probojovala se totiž jako první a zatím i jediná do celostátního kola soutěže ve hře na klavír, a to dvakrát po sobě. Na koncertě nazvaném “Jarní večer klavírních tónů” zazněl mimo jiné ve vimperské premiéře též slavný Klavírní koncert a moll Roberta Schumanna.
Jak jste se, Jano, dostala k hudbě, konkrétně ke klavíru a kolik Vám bylo let?
Moje babička byla učitelkou houslí, moje maminka studovala hru na klavír a akordeon. A já když jsem spatřila ten obrovský nástroj u nás doma? Ihned jsem se rozhodla, že chci také umět hrát na hudební nástroj, a to na klavír. V šesti letech, tedy hned v první třídě, začalo mé seznamování s kouzlem bílých a černých kláves.
Navštěvovala jste ZUŠ ve Vimperku. Kdo byl Vaším učitelem ve hře na klavír?
Mým učitelem byl pan Mgr. Jan Tláskal, který byl shodou okolností také naším sousedem. Takže měl mé cvičení prakticky pod dohledem.
Bavilo Vás jako dítě trénovat denně na klavír, nebo jste někdy měla i chvíle, kdy jste chtěla s hraním skončit?
Tak jako asi každé dítě ani mě cvičení často nebavilo. Člověk by chtěl hned hrát naplno složité a krásné skladby, ale k tomu je mnohdy cesta velmi dlouhá. Pamatuji si, že mě mamka musela někdy ke klavíru nahánět. Pak mě samozřejmě bavilo hrát, když jsem překonala tu nejtěžší prvotní fázi seznamování se s novými notami apod. Časem jsem pak přešla k samostatnému cvičení. Nicméně dohled a neústupnost rodičů je pro rozvoj dítěte (v jakémkoli směru) naprosto zásadní. Vím o mnoha přátelích, kteří sice chtěli hrát na nástroj, ale nechtěli cvičit, takže rodiče přemluvili a s hraním skončili. A teď, v pozdějším věku, toho litují.
Za několik týdnů dokončíte konzervatoř, kam povedou Vaše další kroky?
Již v současnosti při konzervatoři mimo jiné pracuji v ZUŠ v Českých Budějovicích jako učitelka hry na klavír a hudební nauky. Takže mé kroky povedou plně do pracovního procesu, ale také do rodinného života (před letními prázdninami budu mít svatbu :-)).
Jakou hudbu si ráda poslechnete, pokud chcete třeba relaxovat?
Vzhledem k tomu, že se aktivně věnuji józe coby instruktorka, pokud si chci odpočinout a nabrat síly, zaujmu nějakou oblíbenou jógovou ásanu a poslouchám minimalistickou, relaxační nebo přímo meditativní hudbu.
Že máte hudební sluch, o tom není pochyb. Jak jste na tom třeba s tancem?
Tanec mám velmi ráda, především ten spontánní. Jeden čas jsem se věnovala břišnímu tanci, který je mi bližší než klasické tance.
Jak se Vám v sobotu vystupovalo a jaký jste měla z koncertu pocit?
Sobotní večer byl úžasný. Na pódium vimperského kulturního střediska jsem se vracela s určitou nostalgií. Vzpomínala jsem na oba své absolventské koncerty, které jsem zde odehrála coby studentka ZUŠ Vimperk. A velmi mile mě překvapil zaplněný sál publikem, které bylo opravdu úžasné.
Jako hosta jste měla pana Tláskala. Co pro Vás právě on znamená?
Pan učitel Tláskal je nekonečný zdroj inspirace, vědomostí a nadšení nejen pro hudební umění. Pamatuji si, že jsem se na hodinách klavíru dozvěděla tolik informací nejen ze života hudebních skladatelů, ale také třeba malířů, ze kterých prakticky dodnes mohu čerpat. Velmi si vážím toho, že jsem mohla studovat právě v jeho třídě. A jsem velmi ráda, že mě podpořil v myšlence uspořádat sobotní koncert ve Vimperku a že jsem si s ním po velmi dlouhé době mohla zahrát opět na pódiu. Věřím, že to nebylo naposledy!
Děkuji za rozhovor, přeji hodně úspěchů jak v pracovním procesu, tak v soukromém životě a někdy určitě naviděnou na dalším koncertě.
Lenka Doubková
{gallery}vimperk/2016/fotky_zdenek_formanek/duben/berankova_koncert/{/gallery}
{jcomments off}
